Možná to znáš: v každé situaci rychle vycítíš, co se od tebe čeká a automaticky se tomu přizpůsobíš. Ne, protože bys byla falešná – ale protože to kdysi dávalo smysl. 

Být "ta hodná", "ta bezproblémová", "ta, co to zvládne" je často způsob, jak si udržet klid, přijetí a bezpečí. Jenže časem se může stát, že se v tom přizpůsobování začneš ztrácet… a uvnitř zůstane prázdno, únava a pocit neviditelnosti.

Tento článek ti nabídne 10 jemných, ale výmluvných znamení, že ve svém životě možná hraješ roli "Chameleona" – člověka, který se umí dokonale naladit na ostatní, ale často zapomíná na sebe. Neber to jako nálepku ani diagnózu. Ber to jako zrcadlo: co s tebou rezonuje. Může to být první krok k tomu, aby ses začala zase vracet k sobě.

Poznáváš se?

1.Rozhodovací paralýza u maličkostí: Když se tě někdo zeptá, co chceš k večeři nebo na jaký film se podíváte, tvoje automatická odpověď je: "Mně je to jedno, vyber ty." (Ale uvnitř cítíš prázdno, protože doopravdy nevíš).

2.Monitorování nálady ostatních: Jakmile vejdeš do místnosti, tvůj vnitřní radar okamžitě vyhodnotí, v jakém rozpoložení jsou ostatní. Pokud cítíš napětí, začneš ho podvědomě "žehlit" svou přívětivostí.

​3.Knedlík v krku při nesouhlasu: Máš fyzický problém říct jiný názor, než má zbytek skupiny. Raději mlčíš nebo přikyvuješ, i když s tím vnitřně hluboce nesouhlasíš.

​4.Omlouvání se za věci, které jsi neudělala: "Promiň" je tvoje nejpoužívanější slovo. Omlouváš se za počasí, za to, že někdo jiný má špatnou náladu, nebo za to, že vůbec zabíráš místo v prostoru.

​5.Extrémní únava po sociálních interakcích: I když jsi byla na kávě s "kamarádkami", vracíš se domů emočně vyčerpaná. Je to proto, že jsi celou dobu nebyla sebou, ale jen odrážela  očekávání druhých.

Naučila ses to, abys byla v bezpečí, abys byla přijatá, abys přežila v prostředí, které po tobě chtělo výkon nebo poslušnost. 

6.Ztráta vlastního vkusu: Když se podíváš do skříně nebo na svůj byt, nejsi si jistá, jestli se ty věci líbí tobě, nebo jestli sis je pořídila proto, že se to "teď nosí" nebo že ti to někdo pochválil.

​7.Strach z konfliktů jako strach o život: Každá drobná výměna názorů v tobě vyvolává pocit, že tě dotyčný přestane mít rád nebo tě opustí. Raději se tedy přizpůsobíš, jen aby byl klid.

​8.Pocit, že jsi "podvodnice": Často tě napadá, že kdyby lidé poznali tvoje skutečné myšlenky a pocity, byli by zklamaní nebo šokovaní. Máš pocit, že neustále hraješ divadlo, aby byl klid.

​9.Tvoje "ano" je automatický reflex: Řekneš "ano" na prosbu o pomoc dřív, než si uvědomíš, že na to nemáš čas ani energii. Tvůj mozek je vycvičený vyhovět dřív, než se ozve tvoje tělo.

​10.Pocit neviditelnosti: I když tě lidé chválí, jak jsi "hodná a obětavá", cítíš se osamělá. Protože víš, že nechválí TEBE, ale tu masku, kterou ukazuješ.

​Pokud ses v těchto bodech našla, možná teď cítíš únavu, rezignaci nebo smutek. Co je ale důležité:

​To, že jsi se stala "chameleonkou", není tvoje selhání. Byla to tvoje ochrana.

​Tvá schopnost se přizpůsobit byla kdysi tvým největším spojencem. Naučila ses to, abys byla v bezpečí, abys byla přijatá, abys přežila v prostředí, které po tobě chtělo výkon nebo poslušnost. Tvoje vnitřní role tě celou tu dobu chránila.

​Dnes už jsi ale dospělá. Dnes už jsi v bezpečí. A ta ochrana, která ti dříve pomáhala, tě dnes může dusit.

​Dobrá zpráva je, že tvoje esence nikam neodešla. Tvoje vnitřní Já není pryč, jenom spí pod tou vrstvou masek a čeká, až jí dovolíš se nadechnout. Cesta zpátky k sobě nevede přes sílu, ale přes péči. Nevede přes další úkoly, ale přes odkládání toho, co ti nepatří.

​S láskou Martina